Mezinárodní seniorský tábor v Rakvicích 2017
Tábor pro seniory v Rakvicích na Moravě se spřátelenými městy Hustopeče a Modra.
V neděli 14.5. ráno jsme vyjeli z Burzy s místní autobusovou dopravou Milana Nováka na dlouho plánovaný šestidenní pobyt ve vinařském domě Dominant v Rakvicích. Cestou jsme se zastavili v Hustopečích, kde jsme nabrali další účastníky tábora. Je to již počtvrté, spousta z nás se již navzájem zná a tak jsme se o to víc těšili. Po poledni jsem dorazili do Rakvic , kde jsme se setkali se slovenským autobusem a posledních pár desítek metrů jsme jeli společně vstříc krásnému vinařskému domu uprostřed vinic.
Vinařský dům je opravdu dominantou Rakvic. Jeho prostory jsou velkolepé se zajímavou historií, do které nás při večerní ochutnávce vín v jejich sklípku seznámila ředitelka hotelu, paní Hytychová. Ještě tentýž den odpoledne jsme navštívili blízkou rozhlednu Maják. Po vyjití 105 schodů se nám otevřel krásný výhled do Pálavských vrchů. Na dohled bylo též vidět Vinařství U Kapličky, které jsme navštívili před třemi lety v rámci jednodenního pobytu v Hustopečích. Večer, po degustaci šesti druhů vynikajících vín s podrobným výkladem mladého sympatického sommeliéra jsme se přesunuli do společenské místnosti s panoramatickou vyhlídkou, kde nám klábosení při vínku zpříjemňovali hrou na harmoniku a vozembouch pánové Fialovi. Příjemným zpěvem je doprovázeli nejen jejich manželky, ale i my všichni.
Pondělní ráno jsme zahájili rozcvičkou již v sedm hodin. Byli jsme rozděleni do 4skupin a střídali se po deseti minutách na čtyřech stanovištích. Jedno vedla p. Růžena Dibitanzlová, s ní jsme tančili a zpívali tradičně s „padákem“, druhé vedl její manžel, cvičilo se s pásem gumy, třetí vedla p.Janka Machalová,cvičilo se s hůlkami Nordic walking a poslední stanoviště vedla seniorka z Hustopečí Marie Klimešová, kde cvičila cviky sedmi Tibeťanů. Po snídani jsme se společně vyfotili v krásných červených tričkách s logem tábora a dali se do ručních prací. Ženy háčkovaly a pletly malé čepičky, ponožtičky,rukavičky a chobotničky na do neonatologického ústavu nedonošeným dětem. Též jsme si zkusily ubrouskovou techniku zdobení a plstění vlny. Část mužů jela na výlet do Vinařství U Kapličky, kde ještě vystoupali na rozhlednu stojící vedla něj. Po skvělém obědě jsme všichni vyrazili autobusem do výrobny čajů Sonnentor v Čejkovicích. Při vstupu do prodejny jsme byli přivítání kalíškem výborného čaje a zároveň omámeni nádhernou vůní bylinek. Při prohlídce samotného provozu už byla vůně tak silná, že jsme byli rádi, že už jdeme na čerstvý vzduch. Po nákupní horečce v Sonnentoru, kde jsme nakoupili spoustu druhů čajů i zdravých cukrovinek, jsme jeli dál. V plánu bylo muzeum obce Kobylí. O tomto muzeu byla nedávno vysílaná reportáž v Toulavé kameře a tak jsme byli obzvlášť zvědaví. Prohlídka muzea nás nezklamala, bylo v ní spousta dokladů o životě našich předků: nádherně zdobené kobylské kroje a vše, co souvisí s prací a životem v dobách dávno minulých. Po návratu do Dominantu a výtečné večeři, nastal „hustopečský večer“. Jen na vysvětlenou: každý večer patřil jednomu městu,které svým vystoupením bavilo města ostatní. Hustopečští si pozvali svou paní starostku, která večer zahájila krátkým uvítacím proslovem a dívku s chlapcem v kroji, kteří zpívali lidové písně. Samozřejmě nechyběli všichni Fialovi, kteří hráli a zpívali do pozdních hodin.
Úterý začalo opět rozcvičkou a po snídani ručními pracemi. Odpoledne jsme vyrazili směr Lednicko-Valtický areál. Část nás šla na prohlídku zámku Lednice a část skončila na kávě či procházce po parku. V určenou hodinu jsme se sešli u přístaviště a loďkou jeli k 1,5km vzdálenému Minaretu. Pár odvážlivců vyšlapalo jeho 305 schodů a odměnou jim byl krásný výhled na celý areál. Bylo krásné teplé počasí a skvělá viditelnost. Zpět jsme již šlapali po svých až ke stanovišti autobusu a těšili se na večeři. Večer patřil modranským. Přijelo jejich divadlo Mokraď neboli Modranské královské divadlo. Zahráli nám vtipnou scénku Šmejdi (téma prodejců – šmejdů je v současné době dost probírané), zazpívali a přednesli pár básniček. Po jejich odjezdu nastoupili opět Fialovi a zpívalo se a hrálo do pozdních nočních hodin.
Středeční ráno jsme si opět protáhli na ranním sluníčku kosti, nasnídali se, vrhli se na ruční práce a po vydatném obědě jsme vyjeli na prohlídku Mikulova. Město Mikulov je opravdová perla Jižní Moravy. Je položené ve členitém terénu na jižním okraji Pavlovských vrchů. Jeho dominantou je zámek na skále západně od náměstí. Na východě je přírodní rezervace Svatý kopeček a na severu vrch Turold. Mezi ním a zámkem ještě ční menší vápencový pahorek se zříceninou Kozí hrádek, poskytující kruhový rozhled na celé město. Západní strana se otevírá do roviny, na jihu se nedaleko od města nachází nevysoký Šibeniční vrch a pod ním rybník Šibeník. My jsme měli rezervovanou prohlídku s průvodcem, který nás provedl historickým náměstím, židovskou čtvrtí a zámeckou expozicí s obřím sudem. Kdo chtěl, mohl si ještě prohlédnout Dietrichsteinskou hrobku, případně vystoupat na Kozí hrádek a zamávat ostatním, kteří již seděli na venkovní zahrádce na kávě a občerstvení. Po návratu a večeři, jsme si začali chystat náš benátecký večer. Program večera jsme měli již sladěný, teď jen nastal čas poslední zkoušky a pak už mohl začít. A cože jsme si připravili? Promítli jsme krátký film o benáteckém zámku, společně jsme si zazpívali kramářskou píseň, dvě písně jsme měli vymyšlené a secvičené, dokonce jsme měli i jednu sólovou zpěvačku a vyvrcholením byla hraná scénka „Na kožním“, do které jsem zapojili i řidiče autobusu Milana Nováka. Náš večer se líbil, jak by taky ne, vše jsme si připravili sami z vlastních zdrojů. Večer pokračoval ,tak, jako vždy, hrou a zpěvem Fialů.
Nastal den předposlední - čtvrtek. Rozcvičku a snídani již netřeba zmiňovat,změna byla ale v tom, že místo ručních prací jsme zahájili sportovní olympiádu, kterou připravili Hustopeče. Po slavnostním nástupu, kdy se vedoucí skupin převlékli do dobových kostýmů, které si spíchli z prostěradel a na hlavy nandali „vavřínové“ věnce, jsme se pustili do plnění disciplín seniorské olympiády.
Snažili jsme se co nejvíc okopírovat disciplíny antických OH, pouze snad hod diskem nebyl do dálky, ale na cíl zhruba tři metry od sebe a hod kladivem nahradil hod pingpongovým míčkem. Věřte, že hra na přehazovanou papírovými koulemi do pole soupeře si nezadala se starověkými rohovnickými zápasy. Bohužel, právě tato disciplína si vyžádala zranění a to zlomenou ruku jedné z účastnic z Modry. Sportovní zápolení sledovali z povzdálí představitelé všech tří spřátelených měst: benátecký starosta Jaroslav Král, hustopečská starostka Hanka Potměšilová a primátor Modry Juraj Petrakovič, kteří nás přijeli pozdravit a podívat se, jak se nám daří. Po společném obědě jsme se vydali na svůj poslední výlet a to do Valtic, kde jsme si prohlédli nově zrekonstruované historické barokní divadlo, náměstí a samozřejmě ochutnali místní kávu. Po návratu a večeři proběhlo vyhodnocení olympiády, při které byly uděleny diplomy a medaile. Večerem nás provázela skvělá Varmužova cimbálová muzika, která má za sebou více než půl století existence. Zpívalo se i tančilo, ale dnes mimořádně jen do desáté hodiny,protože jsme se odebrali do svých pokojů, abychom si sbalili věci na plánovaný ranní odjezd.
V pátek se našlo pár jedinců, především z řad benáteckých, kteří přišli vzorně na rozcvičku. Cvičili jsme ale jen „Opičáka“, což je hra, která nás vždy spolehlivě rozesměje. Pak už jen poslední snídaně, velké loučení se starými i novými přáteli z Modry a vyjeli jsme směr Hustopeče. Byla to jen chvilka a už jsme se loučili i s hustopečskými. Rakvice jsou totiž od Hustopečí jen 13km. Po cestě domů jsme se zastavili na oběd v restaurantu Tři Věžičky a za pár hodin jsme byli v Benátkách.
Tábor se opravdu vydařil, byli jsme dobrá parta, počasí nám přálo, užili jsme si spoustu legrace, poznali nové přátele, navštívili nová místa. A co říci na závěr? Že bychom rádi poděkovali manželům Dibitanzlovým, kteří se zasloužili o zdárný průběh našeho krásného pobytu.
Benátečtí senioři!
